Jdi na obsah Jdi na menu
 


Homo cynologicus

(popis, výskyt, způsob života, etologie, potrava, rozmnožování, pohlavní dimorfismus). Na základě rozsáhlé etologické studie druhu Homo cynologicus zpracovala Ing. Lukešová Irena. Homo cynologicus čili člověk-kynolog je poměrně hojným poddruhem člověka rozumného (Homo sapiens)

POPIS

Morfologické rozdíly mezi člověkem rozumným a kynologem jsou nepatrné. Výrazné odlišnosti zaznamenáváme pouze v oblečení. Kynolog se nejčastěji vyskytuje v riflích, šusťákové soupravě, maskáčích, kraťasech a botaskách, ve společenském oděvu jen velmi sporadicky (např. na výstavách). Oblečení bývá obaleno odumřelými chlupy a bahnem.

VÝSKYT

Zatímco Homo sapiens je takřka kosmopolit (tj. vyskytuje se hojně po celém světě) s kynologem se setkáváme na výstavách, svodech, bonitacích, závodech, agility, kynologických cvičištích, střihačských soutěžích a v přírodě. Kynologové žijí ve smečkách.

ETOLOGIE (CHOVÁNÍ)

Kynologové jsou družní, hovorní (pokud se hovor týká psů) mají smysl pro humor a nebývají přemrštěně čistotní. K ostatním lidem se chovají nevšímavě, ale v případě verbálního nebo dokonce fyzického napadení okamžitě tvrdě zakročí. Zatvrzelému a agresivnímu odpůrci kynologie může být rozzuřený kynolog velmi nebezpečný, zejména je-li podpořen smečkou jedinců svého druhu, popř. druhu canisfamiliaris (pes domácí). K příslušníkům vlastního druhu jsou kynologové velmi přátelští, ochotně se podělí o potravu nikoliv však o tituly na výstavě. Ve výstavním kruhu nebo v různých soutěžích se z kynologů stávají rivalové, kteří dovedou bojovat velmi tvrdě a ne vždy čestně. Třebaže jsou kynologové v jádru dobrosrdeční, nic je nepotěší tolik, jako když si konkurence koupí psa, kterému nenaroste zub.

Kynologové rádi fotografují. Důvodem je potřeba zdokumentovat krásu, popřípadě výkon svých psů. Psy fotografují převážně ve výstavním postoji, visící na rukávu, případně obklopené získanými poháry. Často fotografují i psy svých soupeřů. Snímek exteriérově kvalitnějšího psa konkurence je pak příčinou kynologických depresí.

ZPŮSOB ŽIVOTA

Kynologové nejčastěji obývají osamoceně stojící objekty s velkým pozemkem. Mnoho kynologů je však vzhledem ke svým finančním možnostem nuceno žít i v oblastech hustě osídlených Homo sapiens. Takoví kynologové jsou zpravidla nešťastní a frustrovaní, neboť okolní prostředí je omezuje v jejich přirozených potřebách, mezi něž patří například život ve smečce, značkování teritoria a volný pohyb. Držení kynologů ve městech a na sídlištích lze bez nadsázky definovat jako týrání.

Obytné prostory kynologů se vyznačují charakteristickými rysy. Koberce (pokud se vyskytují) bývají skvrnité a nábytek je ohlodán, stejně jako dveře. Výška okusu odpovídá kohoutkové výšce psa chovaného plemene, stejně jako velikost stop na ložním prádle. Na zdech se hojně vyskytují krátery Ngoro ngoro . Veškeré bytové textilie jsou pokryty dlouhou případně krátkou srstí.  Jen výjimečně jsou bezsrsté, propadl -li kynolog kouzlu krátkosrstého naháče, pudla nebo jiných nelínajících plemen. Navštíví-li kynologa průměrný příslušník druhu Homo sapiens, je šokován uslintán umazán a ochlupen. Jen obtížně jen obtížně si hledá místo na slunci nebo lépe řečeno na sedací soupravě.

Ve všech obytných prostorách se hojně vyskytují pískací hamburgery míčky gumové slepice a kosti z buvolí kůže v různém stádiu rozžvýkanosti.

Koupelna kynologa je zavalena lahvičkami se šampony kondicionéry balzámy, prostředky na růst srsti proti lámavosti, proti statické elektřině, proti blechám, pro lesk srsti,

Na čištění očí, uší zubů na odstranění zacuchanin a na zvýraznění barev srsti popřípadě na odstranění nežádoucího barevného nádechu srsti. Hygienické prostředky samotného kynologa se omezují na mýdlo s jelenem a kartáček na zuby.

Pokud k obydlí kynologa patří pozemek, nese i on charakteristické rysy. Kolem se nevyskytuje žádná živá drůbež a žádné záhony.

Samotnou kapitolou je dopravní prostředek kynologa, jeho osobní vůz. Obvykle bývá z pochopitelných důvodů typu kombi a v nákladovém prostoru se povalují vodítka,  košíky, pešky či různé postroje.  Auto je zřídka kdy umyto a jeho blatníky jsou často to jediné, co v blízkosti kynologa a jeho smečky dokázalo bez úhony vykvést. Na zadním skle nacházíme pak obvykle samolepku s rodinným miláčkem, takže před výstavou stačí si projít parkoviště a máme zhruba představu o zastoupení jednotlivých plemen. Automobilu nevěnuje kynolog žádnou zvláštní pozornost, protože pro něj neznamená skutečně nic jiného než dopravní prostředek.

 POTRAVA

Kynologové se zřídka vyskytují v místě svého bydliště a tak se obvykle živí potravou dostupnou na kynologických akcích. Nejčastěji jsou to pikadory, bramboráky langoše, kuřecí, stehna, klobásky, zmrzlina a pivo. Ani doma nevěnují přípravě vlastní potravy zvláštní pozornost, zohledňují zejména finanční a časovou nenáročnost pokrmů.

ROZMNOŽOVÁNÍ A POHLAVNÍ DIMORFISMUS

Skutečnost, že děti nelze vystavovat, používat k aportování kachen ani zapřahat a i jejich základní výcvik je náročný a s nejistým výsledkem, je důvodem proč samičky kynologů, kynoložky, mají jedno, maximálně dvě mláďata. Výchovou ve smečce je dán perfektní základ pro to, aby z dětí vyrostli dokonalí kynologové. Smečka zpočátku mládě kynologa bezvýhradně chrání, postupem času vychovává a vštěpuje mu základní pravidla slušného chování. Časem si mladý kynolog vybojuje v hierarchii smečky svou pozici a připravuje se tak na okamžik, kdy se stane, hned po rodičích nejvýše postaveným jedincem. Matce - kynoložce tak odpadá spousta práce a začíná se věnovat svému mláděti intenzivněji od okamžiku, kdy ho lze přihlásit na soutěž junior handling, zasvěcovat ho do výcviku nebo úpravy psů.

 

Kynoložky se výrazně odlišují od samic druhu Homo sapiens. Sejdou-li se dvě ženy rozumné, proberou spolu manžela, děti a Esmeraldu, sdělí si vzájemně nové recepty z časopisu Tina a na závěr se shodnou, že ta nová blůzička paní Vopršálkové je skutečně rozkošná. Dvě kynoložky spolu dovedou klábosit rovněž zcela neúnavně celé hodiny, ale obsah rozhovoru je diametrálně odlišný. Téma manžel zcela vynechají, o dětech se zmíní jenom potud, pokud zaznamenaly nějaký kynologický úspěch a dále hovoří výhradně o tom, jak Aris (Channel,Brit, Simon, Ayka) dopadli na výstavě (bonitaci, závodech), proberou receptury krmiv a vzájemně se shodnou na tom, že ta fena, co si Vopršálková přivezla z Dánska, určitě nestojí za ty peníze, poněvadž je strmá na zadek (bojí se střelby, má dlouhé chlupy, krátké chlupy nebo světlé oko). Muži-kynologové diskutují o stejných tématech jako kynoložky, zatímco muži Homo sapiens hovoří výhradně o sexu, fotbale a politické situaci.

Žena-kynoložka si nikdy nestěžuje, že nemá co na sebe, ale stěžuje si, že nemá co vystavovat cvičit nebo s čím závodit (všichni psi už mají všechny možné tituly a zkoušky,je třeba koupit nového, nebo si nechat štěně).

Manžel kynoložky musí být srozuměn s tím, že když se vrátí z práce domů (a najde čirou náhodou manželku doma) na kuchyňském stole nestojí teplá večeře, ale pes a drahá polovička nesvírá v ruce vařečku, ale kartáč nůžky nebo trimovací nůž. Jak už bylo výše uvedeno, kynoložky nesledují stupidní televizní seriály ani nečtou slaboduché románky ale po večerech studují odbornou kynologickou literaturu, ročenky, zpravodaje a katalogy.Znají perfektně rodokmeny a výsledky psů svých přátel, ale dělá jim potíže vzpomenout si jakého pohlaví jsou kamarádovy děti. Vaří levně rychle, nepříliš chutně a málokdy. Jejich specialitou jsou chlupaté knedlíky, chlupatá sekaná a chlupatá polévka z pytlíku.

Pohlavní dimorfismus je u Homo cynologicus nevýrazný, protože příslušníci obou pohlaví se stejně oblékají i chovají.

Pakliže kynoložka nebo kynolog mají za životního partnera obyčejného příslušníka druhu Homo sapiens, nastává boj, který končí často rozvodem. Jen v ojedinělých případech lze udělat z obzvlášť tvárného jedince člověka rozumného kynologa, ale stojí to spoustu času a energie a nervů a mnohem lepší je se nežádoucího partnera zbavit a oženit se či provdat za kynologa. Některé ambiciózní kynoložky si však záměrně pořizují manžely – ne kynology. Důvodů je několik. Manžel ne-kynolog nepředstavuje žádnou konkurenci v kruhu ani na závodech, nemá odlišný názor na výběr krycího psa (protože nemá žádný) a nezabírá si pro uspokojování svých kynologických potřeb nejnadanější psy chovatelské stanice. Na druhou stranu s ním nelze rozumně pohovořit, neboť dysplazii považuje za plemeno a junior handling, za prodej štěňat. Když si pak kynoložka uvědomí, že takovýto manžel zabere v posteli stejně místa jako dospělý dobrman a sežere toho bezmála tolik jako sedmnáct čivav, nezřídka má chuť podat žádost o rozvod. Důvodem ,proč to neudělá, bývá skutečnost,že potřebuje někoho,kdo by zvedal psy do vany, fungoval co by tažná síla při transportu výstavní klece a v neposlední řadě to všechno sponzoroval.

Druh Homo cynologicus se dále dělí na mnoho dalších poddruhů, například Homo cynologicus varianta drilus (člověk výcvikář), Homo cynologicus var. muscherus, var. agiliticus atd. Poddruhy se dělí na plemena lidově zvaná např. ovčačkáři, pudlaři, chrtaři, dogaři,atd. Některá se ještě dělí dále, například chrtaři ti se dále dělí na vipetáře, barzojáře, atd. Jednotlivé taxony se od sebe v maličkostech liší (výstroj, výskyt, chování), ale výše popsané základní rysy druhu Homo cynologicus jsou zachovány. Příslušníci druhu Homo sapiens, kteří se povýšeně nazývají. Normální lidé, pevně věří, že se jim podaří nejrůznějšími sankcemi a utlačováním kynology vyhubit či vytlačit na okraj společnosti. Navzdory jejich snahám nejsou kynologové ohroženým druhem. Jako jediní savci se dokážou rozmnožovat také nepohlavně a to nákazou. K ní může dojít u kohokoliv (zejména u dětí a mládeže, a to i proti kynologicky naočkované). Největší ohniska nákazy jsou na kynologických akcích.

 

 

Poznali jste se?